KDY JE ŘEŠENÍ EXEKUCE
Na začátek si asi budeme muset vyjasnit pár pojmů. Je to nemilé, ale pořád je to legrace proti tomu, co absolvuje dlužník v rámci oddlužování. Tak zatnout zuby a jdeme na to.
Insolvence obecně je stav, kdy má dlužník více závazků vůči více věřitelům a není s to určitou dobu po splatnosti je uhradit. Když toto uzná soud, mluvíme pak o tom, že dlužník je v úpadku.
Zásadní rozdíl mezi exekucí a insolvenčním řízením spočívá v tom, že účelem exekuce je uspokojit zásadně pohledávku jednoho věřitele, kdežto účelem insolvenčního řízení je uspořádat vztahy mezi dlužníkem a všemi jeho věřiteli. Stává se, že dlužníci před exekucemi utíkají do insolvenčního řízení, protože zahájení insolvenčního řízení provedení exekuce blokuje.
Jak to probíhá
Aby insolvenční řízení začalo, musí nejdřív na svět přijít insolvenční návrh. Podat ho může přímo sám dlužník nebo věřitel. Pokud podává návrh dlužník, musí k němu vždycky připojit mimo jiné seznam svého majetku, seznam svých dluhů s označením věřitelů a další listiny osvědčující jeho úpadek. Návrh se podává ke krajskému soudu podle bydliště dlužníka, v tomto kontextu se mu říká insolvenční soud. Soud návrh posoudí a rozhodne, jestli dlužník v úpadku je, nebo nikoli. Pokud úpadek konstatuje, zpravidla současně rovnou jmenuje insolvenčního správce – ten pak má v průběhu dalšího řízení velké množství povinností. Po prohlášení úpadku soud rozhodne, jak se úpadek bude řešit. Obecně existují tři způsoby řešení úpadku – konkurz, reorganizace a oddlužení.
Reorganizací se zabývat nebudeme, je určená pro případy, kdy dlužník provozuje velký podnik.
Konkurz spočívá ve zpeněžení prakticky veškerého majetku dlužníka: prohlášením konkurzu ztrácí dlužník možnost disponovat se svým majetkem – toto oprávnění přechází na insolvenčního správce. Správce majetek zpeněží a výtěžek rozdělí mezi věřitele. Pohledávky věřitelů bývají konkurzem uspokojeny jen ve velmi nízké míře. Co je ale důležité pro dlužníka – pohledávky, které nebyly v rámci konkurzu uspokojeny, nezanikají a po skončení konkurzu lze nadále vést k jejich vymožení exekuci!
Nejvíc pozornosti budeme věnovat oddlužení.
Oddlužení – silná motivace pro dlužníky
Oddlužení, kterému se také říká osobní bankrot, je v praxi nejvyhledávanější způsob řešení úpadku. Oddlužení plněním splátkového kalendáře je určeno zejména fyzickým osobám-nepodnikatelům, nově je ale možné za určitých podmínek povolit oddlužení i člověku s dluhy z podnikání. Podmínkou povolení oddlužení je, že dlužník bude schopen po dobu pěti let ve splátkách uhradit alespoň 30 procent hodnoty pohledávek takzvaných nezajištěných věřitelů. Nezajištěný věřitel je ten, jehož pohledávka není zajištěná například zástavním právem na majetku dlužníka. Pohledávky zajištěných věřitelů se vždy uspokojují z předmětu zajištění, pro účely splátkového kalendáře se s nimi nepočítá.
V praxi se často stávalo, že dlužníci nedokázali soudu doložit dostatečné příjmy na to, aby z nich bylo reálné uspokojení minimálně 30 procent pohledávek nezajištěných věřitelů. Insolvenční zákon proto relativně nově umožňuje, aby se do dlužníkových příjmů zahrnuly i pravidelné peněžité dary, které se třetí osoba zaváže dlužníkovi pravidelně darovat právě proto, aby dlužník svými příjmy dosáhl na podmínky povolení oddlužení.
Pokud dlužník řádně plní splátkový kalendář, soud po pěti letech oddlužení ukončí. Dlužník má poté možnost žádat soud, aby jej osvobodil od povinnosti platit zbytky v oddlužení neuspokojených pohledávek. Když to soud udělá, nemůžou už věřitelé své zbývající pohledávky vůči dlužníkovi dál vymáhat. Dlužník tedy z oddlužení vyjde s „čistým štítem“, na rozdíl od konkurzu, kde neuhrazené pohledávky zůstávají nadále vymahatelné.